Domů
Z historie
Aktuální sezóna
Divadelní hry
Dětské divadlo
Galerie fotografií
Kontakt
Doporučujeme
|
|
-
Sezóna 2012: Lovu zdar
-
Sezóna 2011: Slaměný klobouk
***Eugene Labiche (1815 -1888). ***
Komedii Slaměný klobouk napsal ve spolupráci s Eduardem Martinem v polovině 19.století Eugene Labiche. Tento francouzský dramatik, nazývaný králem vaudevillu,tedy lehké, úsměvné hudební komedie,tvořil většinu svých komedií ve spolupráci s přáteli. Říkal, že tvorbou si krátí příjemně čas,což je ještě příjemnější ve společnosti. Byl to zkrátka pohodář, a to se odrazilo i v jeho komediích, které nebičují morální nešvary obecenstva a jejich postavy „cení zuby, jen když se smějí“. Komedie Slaměný klobouk byla záhy uvedena i česky pod názvem Co z toho pojde, když se kůň do slaměného klobouku dá. Její jiskřivý vtip ocenili v roce 1934 Voskovec a Werich, kteří ji upravili a uvedli v Osvobozeném divadle s písničkami Jaroslava Ježka. A Slaměný klobouk v úpravě V + W si vybrali pro sezónu 2011 i žirovničtí ochotníci.
-
Sezóna 2010: Růže z Argentíny
*** vtipná opereta Járy Beneše ***
Opereta Růže z Argentiny vznikla v roce 1940 a zachycuje příběh krásných a vášnivých seňorit, z nichž je každá perlou své věkové kategorie.
Totéž lze říci i o mužích. Tím je vlastně naznačeno, kudy a kam se příběh bude ubírat...
Skladatel komedie Jaroslav Beneš a operetní libretisté Tobis, Špilar, Mírovský a Rohan, slavila se svými opusy v předválečné Praze velké
úspěchy. Jejich úspěšné humorné hříčky si totiž našly cestu k divákům i prostřednictvím filmu. Operety Járy Beneše a jeho libretistů byly
přeloženy do čtyř jazyků a uvedlo je mnoho světových jevišť. Dařilo se jim nejenom na evropských operetních scénách, ale i ve Spojených
státech. Jaroslav Beneš se v operetní tvorbě uplatnil především od roku 1931, kdy složil operetu C. K. polní maršálek, podle stejnojmenného
filmu. Veliký úspěch měla i opereta U svatého Antoníčka, ve které uplatnil nadání komponovat na lidové a folklorní motivy. Z dalších
Benešových děl se proslavila například "Uličnice" (hit Já mám devět kanárů).
-
Sezóna 2009: Sto dukátů za Juana
Sto dukátů za svůdce žen a rouhače Dona Juana? Nikoli! V hudební komedii Sto dukátů za Juana V.Dvořáka a Z.Petra není
Juan tím bezbožným dobyvatelem ženských srdcí, jakého vytvořil podle lidových pověstí španělský dramatik Tirso de Molina.
Náš Juan je hrdinou na útěku před královskými vojáky, biřici a slídily, protože propustil na svobodu otroky, které vezl na
lodi do Ameriky. Setkáváme se s ním v malém španělském městečku, kde se před prozrazením a zatčením stihne zamilovat do
Kristinky a předvést „kouzelné divadlo“ maloměstské honoraci.
A jak se tento španělský hrdina, který má v sobě něco z renesančního pícara čili šibala a něco z Dona Quijota, octl u nás,
v Čechách? Vladimír Dvořák uvádí, že použil ve své komedii motivy z dramatických prací Miguela de Cervantese Saavedra. Což
Cervantes psal divadelní hry? zeptáte se pochybovačně, protože znáte tohoto pána jako slavného romanopisce, autora nesmrtelného
Dona Quijota. Ano, Cervantes psal hry, velmi si na tom zakládal a domníval se, že je mu dramatická tvorba souzena. Na scénu ale
vstoupil talentovaný a superproduktivní dramatický tvůrce Lope de Vega a divadelníci, kteří nijak Cervantesovými kusy nadšeni
nebyli, ho přestali uvádět vůbec. A byly Cervantesovy hry opravdu tak slabé? Velké, několikaaktové hry se mu skutečně příliš
nedařily, byly rozvleklé, chyběla v nich strhující zápletka. Byl ale mistrem meziher, drobných dramatických útvarů, které se
uváděly v meziaktí hlavní hry. Jsou to komické momentky z každodenního života, v nichž Cervantes zachytil v mistrovské zkratce
nadutost a hloupost pánů i těch, kteří si na ně hrají, šibalství pícarů i chytrost, s jakou se ženy bránily uzurpátorství mužů.
V roce 1615, když vyšel 2.díl Dona Quijota, publikoval Cervantes též výbor ze svých dramat a jednoaktových meziher pod názvem
Osm komedií a osm meziher. A právě dvě z těchto meziher , Bdělý strážce a Divadlo zázraků, inspirovaly V.Dvořáka k jeho hře o
Juanu Muriovi. V Bdělém strážci soupeří voják s kostelníkem Pasillasem o půvabnou Kristinku, v Divadle zázraků potulní
komedianti Chamfalla a Chirinos předvádějí to, co mohou uvidět jen lidé urození a zrození z manželského lože, takže všichni
diváci z maloměstské smetánky „vidí“, co jim komediant líčí, aniž by to opravdu viděli. Tento „fígl“převzal i Dvořákův Juan
Muria. Dodejme, že autor komedie Sto dukátů za Juana dokázal v Cervantesově duchu výstižně charakterizovat postavy, vytvořit
vtipný dialog a vše vyjádřit jadrným jazykem. Bohatství jazyka zvláště vyniká v písňových textech, z nichž Píseň pro Kristinku,
Dobrou noc a Tak já nevím se staly evergreeny jistě i díky zpěvákům, jako byl W.Matuška, který zpíval Píseň pro Kristinku v
60. letech.
-
Sezóna 2008: Zvonokosy
Osou děje je skandální kronika malého městečka v jihofrancouzském Beaujolais, které je u nás známo především
ve své tekuté podobě.Je to příběh veselý, ba místy i rozpustilý, je to příběh, který se vypořádává s francouzskými
veřejnými poměry po první světové válce. Zaměřuje se na střední vrstvy i na honoracia zpodobňuje tuto společnost
v jednotlivých postavách vynikajícím způsobem. Nezapomenutelně napsaný osud Eulálie Čubíkové, ukazuje na ženu,
kterou nedostatek lásky přivádí až ke zlobě. Ubližuje svému okolí, seká kolem sebe jako zlé dítě a je dokladem toho,
kam až člověka může dohnat skrytá vášeň. Naproti tomu Judita Čuprová je podnikavá, moderní žena, má vlastní obchod,
je obdařena inteligencí a šarmem. Umí organizovat pletky, které jsou na hraně a díky své bystrosti z nich dokáže
vybruslit a vždy unikne velkému průšvihu – a hlavně se tím vším baví. Jarmila Macarátová, kdysi milenka Ferdy Čupra,
dnes hostinská, dychtivě hlídá z prahu svého domu krásu své sokyně doufajíc, že na ní objeví nějakou tu prasklinku.
Lékárník Famfule – vdovec, jehož pravidelný příjem z lékárny mu zabezpečoval (za jistou provizi) doktor Funebral.
On sám má dost času na to, aby se věnoval svým koníčkům, zejména své velké sběratelské vášni – nápisům na náhrobních
kamenech, jimiž obohacoval svou sbírku. Notář Sakumpak a jeho rodina, to je plemeno, jehož největší láskou je štěrbina
u kasičky. U zvonokoských občanů však požívá velké vážnosti, neboť všichni do jednoho mají starosti peněžní a potřebují
občas poradit, jak své grošíky výhodně uložit. Bartoloměj Pěšinka, starosta Zvonokos, osobnost vážená v okruhu několika
kilometrů, republikán tělem i duší.Otec nápadu postavit pisoár k jako symbol pokroku, jenž musí proniknout i na venkov
a šířit krásné vítězství nesmrtelných republikánských zásad. Pan Bzikava, nazývaný Evžen, prodavač kol, bývalý cyklistický
závodník a letecký mechanik, má kolem sebe neustále publikum, složené z nedospělých mladíků, dychtících po jeho vyprávění.
S nimi je za hvězdu, ale doma má tvrdý režim, někdy i s tělesnými tresty. Farář Calaba – jeho hlavní útěchou byla již deset
let dýmka a hlavně víno,výborné zvonokoské vínko.Naučil se užívat ho znalecky a tato znalost byla mu odměnou za jeho oddanost
kněžskému povolání. Adelajda z Kratihájů, kdysi krásná žena z urozeného, ale chudého rodu, provdána za barona z Kratihájů,
silně vyžilého,ale bohatého povaleče, který poměrně brzy opustil tento svět. Po ovdovění se stále více sbližuje s Bohem,
ve kterém vidí bytost ze svého společenského prostředí, a proto nikdy nepřestává řádně dohlížet na celou farnost. Paní
Cizrníková, Mrňouchová a Drahobejlová – „dámičky“ z vyšších společenských vrstev, předhánějící se ve vynalézavosti, jak se
dozvědět zaručeně pravé zprávy i jak je předkládat ke zveřejnění. V tomto směru nejvíce vyniká paní Cizrníková, jejíž
výřečnost je pokládána za svrchovaně rafinovanou. Ona sama je skládkou nejchoulostivějších tajností, které pak dále roznáší
podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Padni komu padni, jako by říkal pan Chevalier, když dával k dobrému všechny
ty vylomeniny, neboť svět je jaký je a je to možná i dobře.
-
Sezóna 2007: Z českých mlýnů
O mlýně a mlýnech
Po vzoru obyvatel Kocourkova, kteří házeli do pověstného mlýna staré báby,
aby z něho dole vypadla mladá děvčata, rozhodli se letos žirovničtí ochotníci
postavit "ve svém" Přírodním divadle pod zámeckou věží mlýny rovnou dva.
Do jednoho se vhodilo bývalé jeviště i hlediště, aby z něho vypadl zcela nový
divadelní stánek a do druhého stará veselohra "Z českých mlýnů", aby z něho
vypadla -písněmi a originálně pojatou taškařicí - zcela nová veselohra.
Jak jinak a kde by se dařilo českým postavám s českými povahami a českou zamilovaností
líp, než v českém mlýně. Protože nechceme prozrazovat, kdo si koho vezme, kdo koho napálí,
kdo s kým se dostane do křížku a konec konců jak to vše dopadne, řekneme jenom tolik, že to
skončí dobře.
Tak tomu bývá na divadle častěji než v životě.
-
Sezóna 2006: Nejkrásnější válka
Adrenalinové divadlo aneb paradox na jevišti.....tak by bylo možné
nazvat volbu divadelní hry "Nejkrásnější válka", na kterou si vás
dovolili pozvat žirovničtí ochotníci do svého divadelního stánku.
Není snad paradoxem, že něco tak ošklivého jako válka,může se stát
krásným? Je i není. Pokud vezmou ničivou strategii do rukou vojáci a
válečnou sekeru vykope nějaký generál, není o co stát. Pokud ovšem
strategický postup vymyslí ženské hlavy, povel k útoku dá Aristofanova
Lysistráta a bitva se odehrává pod žirovnickým zámkem, pak je o co
stát.
Manželky válečných hrdinů, které omrzelo adrenalinové válčení
jejich miláčků, spojené s krvavými šrámy na kůži a alkoholovou
cirhózou v játrech, vymyslely lest. Tentokrát nikoli na nepřátele
svých mužů, ale na manžely samotné. Neschovaly jim ani zbraně, ani
vojenské oblečení, ani láhve s nektarem. Ten byl pro tehdejší vojáky
součástí jejich tažení a pili ho, když měli své dny a Fernet ještě
nevešel ve známost. Schovaly se samy.
Bez brnění, kopí, halapartny nebo palcátu se nedá válčit a ale bez
manželek se nedá vůbec nic, ani existovat.
-
Sezóna 2005: Dalskabáty, hříšná ves, aneb zapomenutý čert
Při posledním generálním úklidu klubovny žirovnických ochotníků
vypadla paní režisérce z ruky kronika s letopočtem 1984 a na zem se
rozsypaly fotografie z divadelní hry "Dalskabáty hříšná ves aneb
Zapomenutý čert". Tato šťastná náhoda vyvolala otázku "Což takhle
dát si Drdu?" Oprášit text, zalovit ve vzpomínkách, přidat pár
písniček a po jedenadvaceti letech uvést na jeviště stále
přitažlivou čertovskou pohádku pro dospělé. Přesto, že dospěláci, na
rozdíl od malých dětí vědí, že čerti neexistují, mají na druhé
straně zkušenosti s čertovskými povahami mezi námi lidmi. Rozmařilé
ženštiny, chtiví držgrešlové, šibalští podvodníci a jiná
charakterová havěť. A o tom to celé vlastně všechno je. Co by to
ovšem bylo za pohádku, aby se v ní neobjevila také pravda a láska,
která - na rozdíl od naší politické reality - dovede skutečně
zvítězit nad lží a nenávistí.
-
Sezóna 2004: Ostrov milování
Divadelní spolek Žirovnice otevřel opět po roce bránu
přírodního divadla, aby se vydal, spolu s diváky, lovit svůj
jevištní příběh po vlnách Pacifiku až na vzdálený ostrov. Navazuje
tak na, skoro již tradiční, spolkový repertoár a po řadě českých
operetek a her se zpěvy uvádí další, tentokrát dílo Stelibského,
Melíška a Mottla "Ostrov Milování", s celou řadou známých písniček,
jako na příklad: "zpíval kos kosici fistulí, že se k ní dnes večer
přitulí, že přijde ve fraku, s žížalou v ruksaku , s takovou, že až
oči vykulí", nebo " Tvůj bílý šátek mne zpátky nezavolá, v bouři se
nedovolá, proč si to máme lhát…….. Hra začíná tím, že parta
milionářů se jede bavit na ostrov. Je to taková podloudná plavba,
kde nechybí podvodníčci, kteří jachtu potopí a ždímají peníze z
pojištění. Osádka jachty, která nese název Jižní kříž, ztroskotá na
ostrově. Nechybí ani dvě milostné zápletky. Poslední jednání se
odehrává doma, kdy se všichni sejdou v přístavní krčmě a zapíjí svůj
zdárný návrat.
-
Sezóna 2003: Podskalák
a zase to dobře dopadne. Všichni se nakonec vezmou, spravedlnosti
dostane co jí patří a divák, který by o tom snad pochyboval od
samého začátku a žil v představě, že hra skončí nějakým mordem nebo
přirozenou smrtí hlavního hrdiny, si už teď může oddychnout. Tak a
ne jinak se sluší na solidní hru se zpěvy, která vyšla z uměleckých
dílen Františka Šamberka a písničkáře Karla Hašlera.
Děj skoro jednoduchý, postavy ovšem charakterově bohaté. Ať už v dobrém
nebo špatném smyslu. Všechno se odehrává s typicky českými postavami
a ta skutečnost, že je hra situovaná na pražskou Výton, neznamená
vůbec, že se s Veverky, Angrešty a jinými Sommerfeldy nesetkáme
třeba v Žirovnici. A pokud ne na ulici, v žirovnickém Přírodním
divadle v tento večer určitě. Známá, a pro ochotnickou scénu jako
dělaná, hra Podskalák, není jen záležitostí jeviště, ale díky písním
My jsme ti Pražáci nebo Tam za vodou či Když jsem mašíroval, je do
děje vtaženo i hlediště.
-
Sezóna 2002: Na tý louce zelený
aneb operetka na třech sloupech
Tímto podtitulem bych si dovolil doplnit název známe rozpustilé
komedie autorů Tobise, Špilara, Mírovského a Rohana, kteří dokázali
napsat hru postavenou na anekdotickém, situačním a nepodbízivému
humoru, . doplněnou lehkými, někdy až lehce vtíravými melodiemi Járy
Beneše, melodiemi, které si divák odnáší s sebou z hlediště a
pobrukuje si je ještě doma. Jedním pilířem děje celé operety je výše
popsaný trojitý druh humoru, druhým pilířem jsou zmíněné melodie a
třetím sloupem,na kterém staví autoři svoji komedii, jsou odkryté
charakterové vlastnosti jednotlivých postav.Dějový obsah tohoto
příběhu je na všech jevištích stejný. Všechno. nakonec dobře dopadne,
všichni se vezmou, autorskému scénáři i očekávání publika je učiněno
zadost. Stejně i melodie této operetky jsou v partiturách hudebníků
stejné na všech notových pultech.V jednom se ovšem jednotlivá jevištní
provedeni od provedeni liší. Samotným zpracováním postav v pojetí
profesionálních i amatérských divadel. Toto dílko je totiž natolik
plastické, že po něm s povděkem sáhnou obě scény. Jak úspěšně se
povedlo žirovnickým ochotníkům pojmout a především zvládnout postavy
suchopárného vědátora Bulfínka, mazaného podvodníka Horowitze, fifleny
slečny Aleny a nejgrosteknější postavu celého příběhu hajného Matěje
Štětivce - mohou diváci posoudit dnes večer v zámeckém divadle. A
pokud by se náhodou a některým divákům hra líbila natolik, že by
chtěli mít foto herců na nočním stolečku, není to v žádném případě
nesplnitelné.
-
Sezóna 2001:Tvrdohlavá žena a zamilovaný školní mládenec
** autor: Josef Kajetán Tyl **
Žirovničtí ochotníci přichází po pětileté odmlce do svého přírodního
divadla a přivádí s sebou Tvrdolavou ženu , divadelní hru J. K.
Tyla, kterou autor napsal v roce 1849. Děj tohoto napůl pohádkového
a zpola realistického díla nese znatelné stopy revolučního roku
1848, kterým byl autor silně ovlivněn.
Hra, která byla ve své době velice aktuální na českém venkově,
protože vyjadřovala dobovou politickou atmosféru a ducha
mezilidských vztahů, ztrácela postupem času na své výmluvnosti.
Měnily se poměry a děj neměl o čem vypovídat. Snad jen pohádkový
Krakonoš přežil už ostatní, časem vyčichlé postavičky.
A zde je na jazyku otázka, proč dnes, po stodvaapadesáti letech,
oprašují žirovničtí ukřičenou Jahelkovou, naivní Terezku, mazanou
Máří nebo lidového, většinou opilého rádobypolitika Kubu. Mají tyto
postavy ještě co říci dnešnímu divákovi? Mají: Pokud si uvědomíme,
že sice odešla jména postav, ale zůstaly nám tady jejich
charakterové vlastnosti. Ty můžeme potkat v rodinách, na ulici nebo
vidět v Poslanecké sněmovně. Nám, ochotníkům, nejde v této hře o
profesionální výkony, transformaci minulosti v přítomnost nebo o
kříšení jevištních mrtvol. Jde nám o radost ze samotného hraní. A
také o to, abyste u toho byli s námi. Pokud by vám snad některá
postava z jeviště připomínala někoho ze známých, nejde vůbec o
podobnost náhodnou.
|
|
